Nálada

Noc dává mat slunci a vánku
vládne vítr, co nám šátky z krků vzal
vzdávám se snů i klidnýho spánku
stejně mě měsíc neposlouchal

Chtěl jsem mu říct o tvojí kráse 
i o tom, kde bych doopravdy byl
posvítil na tvou hlavu a smál se na pár chvil
já vím, že jsem to trochu podcenil

Mám pár šedivejch vlasů, no to se stává
v duši jsem ale pořád ješte kluk
vidím se, jak ti večer hrávám ke spaní
zvon našich srdcí vyzvání

Teď díky vzdávám měsíčním zářím
který smutky ničej jak oheň sníh
navzdory chvilce šťastně se tvářím, bohudík
měsíc mě chladí na spáncích

Nálada zlým umí být pánem 
bourá, pálí a je jí všechno fuk
srdce promění buď v prach nebo v kámen – co bolí
však duši čistou neskolí