Co dělat mám, když narodí se z kytary písnička
je bezbranná a nevinná, na slávu ještě maličká
a textař, co ji obléká a strojí do rýmů
neví, jestli, až vyroste, nebude pro smích světu celýmu
A písnička roste do krásy, už píše se jí další řádka
za slokou dorůstá ještě druhá její kamarádka
a ten, co to tu spisuje a hledá nový rým
neví, jestli, až vyroste, neskončí v šuplíku zamčeným
Pak náhle ale přijde den a písnička by se ráda vdala
o ruku žádá pan refrén, co společně s ním vyrůstala
a textař, její tatínek, se raduje, a ví
že noty, jak houf družiček, se za ni postaví
Tak písnička je celá v bílém a moc jí to sluší
její ANO rozléhá se do tisíců uší
a básník v rohu pláče štěstím nad tou velkou slávou
a večer, to jako na oslavu, zpije se malinovou šťávou
Písnička je hrozně ráda, že zrodila se básníkovi
popsal v ní to, co jde jenom velmi těžko popsat slovy
a tak si lítá od úst k ústům, jako lítá pták
vždyť za houslovým klíčem není nikde žádnej mrak