Rozum

Jde a tajné myšlenky hladí bílou zeď
jak jarní slunce svítí a v řece trhá led
Po tenké čáře života tančí do světa
do čího asi klínu padne její kometa

Šel a stokrát zastavil na křižovatce cest
neznal směr a neznal cíl a neměl ho kdo vést
Rozum stojí na černé a srdce na bílé
snad bude mu líp, až se vyspí nebo po jídle

Chce znát konec písně, břeh za oceánem
dřív nevrátí se domů, než najde drahý kámen
Vždycky přece zbývá poslední naděje
jak přijít věci na kloub...

Na svém sedle veze nás ta modrá babeta
ať jsi Matěj, svatý Vít anebo Alžběta
Všechny koně vyhání na pastvu kulatou
a mámí nás krásou hanbatou

Chce znát konec písně...

...já na to čekám, ja na tom sedím 
a ono ne a ne a ne!