Host

Žiju jako host do posledního dechu
stavím si most pro útěchu
Přes celou noc až do rozednění
čekal jsem Alžbětu, ale ta tu není

Píšu jí dopis v noci při Měsíci
nechci tu brečet, ale komu to mám říci
Je pro mě vším má tanečnice Běta
snes bych jí všechny pokladnice světa

Není, není, není, má láska tady není 
není mý světlo denní
Není, není, není, má láska tady není 
slzy tečou po kamení

Řekli mi: Nebreč a padej frajere
kde nikdo není, ani smrt nebere
Nad hradbou domů zapálili svíci
v korunách stromů hvězdní trpaslíci

Alžběta možná není na Zemi
je modrou hvězdou, co svítí na nebi
Proč tahle holka skrývá tělo světu
když všichni blázní pro Alžbětu